Vážení kolegové,
jak nejen od nás víte, situace v mnoha evropských závodech Bosch je velmi nestabilní, mnohde až kritická.
Pamatujete si ještě?
Možná si už málokdo vzpomene na měřítko transformace PS 10:3:1. To znamená, že na výrobu jednoho systému pro spalovací motory (ICE) bylo potřeba 10 zaměstnanců, zatímco pro výrobu jednoho elektropohonu postačí jen jeden.
Již před mnoha lety jsem na Evropské podnikové radě (EWC) otevřel diskusi o tom, že pokud má divize PS (tehdy ještě divize DS a GS) celkem 80 000 zaměstnanců, v budoucnu tento poměr znamená ztrátu desítek tisíc pracovních míst.
Na půdě Evropské podnikové rady jsem tehdy dostal jen suchou odpověď: „…ne, teď nebudeme řešit čísla. Na to je příliš brzy.“ A také – doslova si to nepamatuji – ale zaznělo něco jako: „…nechceme být součástí takového, pro zaměstnance špatného rozhodnutí. Je lepší počkat, co firma udělá, a až potom se k tomu vyjadřovat.“
Co mě ale naučili starší kolegové (mazáci) ve firmě Jihlavan, kromě jiného, bylo: „Voják se stará, voják má!“
A i když cesta byla trnitá, když se všechny dílky skládačky začaly spojovat, podařilo se nám všem společně vytvořit novou budoucnost našeho závodu.
Co se děje nejen v německých závodech
Jako aktuální příklad transformace a jejích dopadů můžeme uvést situaci v závodě Bosch Hildesheim (HiP), který stejně jako my vyrábí elektropohony a jejich komponenty.
Vzhledem k neutěšené situaci společnosti Bosch v rámci divize Mobility Solutions (BBM) hledá management cesty, jak snížit celkové náklady. Cílem je udržet se i nadále zejména na evropských trzích. Jedním z prostředků je hledání nejlevnějších řešení – což znamená škrty tam, kde je něco „drahé“.
Z pohledu zaměstnavatele je „drahé“ to, co my považujeme za odpovídající mzdu v nadnárodní, prosperující společnosti – například jako mají kolegové v německém Hildesheimu.
Jak ale snížit mzdové náklady? Dobrovolně se své odměny nikdo nevzdá. Řešení? Redukce zaměstnanců.
V závodě HiP byl managementem představen plán, který počítá se zrušením přibližně poloviny pracovních míst. S tímto krokem se ovšem odbory odmítají smířit.
Proč by měli lidé, kteří s Boschem spojili i několik desetiletí života, najednou odejít? Protože, jak se říká: „Money talks“!
Odbory tak dostaly od managementu ultimátum: Buď propustíme tolik lidí, kolik jsme si jako Bosch stanovili – nebo zavřeme celý závod HiP. A to by se netýkalo poloviny, ale všech zaměstnanců.
Proč i my podporujeme Hildesheim
To, že firmy působící v automobilovém průmyslu již delší dobu nejen hovoří o změnách, ale také je realizují v podobě personálních škrtů, je všeobecně známý fakt. Důležité však je, jakým způsobem k tomu daná firma přistupuje.
Alarmující je, že firma, která se vždy pyšnila svým sociálním přístupem, prorodinnou politikou a podporou inkluze – včetně lidí, kteří se neidentifikují ani jako muž, ani jako žena – se v rámci úspor otočí zády ke svým dlouholetým zaměstnancům.
Lidé, kteří firmě věnovali celý profesní život, kteří byli loajální, hrdí na to, že jsou její součástí, se najednou ocitají tváří v tvář katům, kteří nemilosrdně řežou do živého, aby zpomalili agónii způsobenou pýchou a zaslepeností těch, kdo si mysleli, že náš „Titanic“ je nepotopitelný.
Tito kati se přitom tváří spokojeně a s úsměvem tvrdí, že „to všechno zvládneme“.
Ale podívejme se na některé ze „slavných a nepotopitelných“ firem jako Nokia, Kodak, Xerox… Je tohle naše budoucnost? Doufám, že ne.
Aby to tak nedopadlo, je potřeba agilita nejen ze strany zaměstnanců, ale především ze strany vedení společnosti.
Naše vize se postupně mění ve krizové plány a krizové řízení.
Všem je jasné, že na palubě neudržíme všechny. Ale kolik „námořníků“ hodíme přes palubu a jakým způsobem, je věcí diskuse.
A právě této diskusi se nyní vedení společnosti Bosch v Německu brání – a volí místo toho cestu zastrašování, vyhrožování a ultimát.
A pokud tento přístup funguje v Německu – v etalonu evropské ekonomiky a sociální spravedlnosti – jak asi budou příště jednat s námi ostatními?
Tato bezprecedentní situace může mít nedozírné následky nejen pro zaměstnance Bosche, ale i pro samotnou společnost. Know-how Bosche je totiž v jeho lidech.
Lidé jsou tvůrci procesů – ne naopak!
Zaměstnanci v Hildesheimu nejsou naše konkurence. Jsou to naši kolegové.
A jako kolegům jim budeme stát po boku podle starého hesla: WE ARE BOSCH!
Níže vám předáváme děkovný dopis zástupců zaměstnanců v HiP:
Děkujeme našim evropským závodům!
Vážení kolegové z našich evropských závodů,
Rádi bychom vám ze srdce poděkovali za vaši soustrast a podporu v tomto náročném období. Jsme si vědomi vašich obav o naši situaci ve společnosti a vašich obav ohledně ztráty spolurozhodování a bereme je velmi vážně.
Nesmírně mnoho pro nás znamená vědomí, že máme v Evropě po svém boku tak silné a podporující partnery. Vaše podpora nás motivuje a dodává nám sílu společně hájit naše zájmy a budoucnost naší lokality.
Plně sdílíme vaše obavy. Spolurozhodování je cennou devizou, které se nesmíme lehkovážně vzdát. Jen společně, společnými silami a silným hlasem můžeme v tomto neustále se měnícím průmyslovém světě obstát a zajistit si pracovní místa.
Pokračujme v úzké spolupráci a vzájemné podpoře. Jen společně můžeme utvářet naši budoucnost a zajistit, aby naše zájmy byly v podniku slyšet.
Děkujeme vám za vaši solidaritu a odhodlání!
S pozdravem,
Vaše závodní rada závodu Hildesheim (HiP/BER)
